Jak jsem se vydala za Jude Lawem !

Myslím, že dnes jsem zažila vrchol své spontánnosti..

Bylo to včera, kdy mi máma na chatě oznámila, že na filmovém festivalu v Karlových Varech bude Jude Law - herec mého srdce. Nejprve jsem tomu nemohla věřit a možná se mi i na chvíli tím šokem zastavilo srdce, ale pak jsem se dozvěděla, že ten festival začal už v pátek (asi) a tak mi nezbývalo nic jiného než smutnit.

Dnes jsem přijela domů, a šla zkouknout jak to tedy doopravdy je. No a co jsem neviděla. Jude Law má přijet dneska ! Dneska ve 21.30 ! Bylo asi půl sedmé, když jsem se rozhodla, že tam pojedu. Nejdřív jsem ale zkusila vyhledat všechny podrobnosti okolo festivalu, abych náhodou nevynechala nějaký detail a po doražení do Varů to nemusela hned obracet :o) Bylo sedm a já si hledala spojení. Aha, bus, který bych teoreticky stíhala (kdyby jel z Černého mostu) jede v 19.30 a jede tam 2 hodiny a čtvrt. Hmm, to nic moc, očekávaný příchod Juda (Judeho ? Jak to zkomolit... :D) bych nestihla. Znova jsem se koukala na stránky festivalu a dočetla jsem se, že se koná nějaký slavnostní večírek spojený s večerním promítáním. Tak todle bych ale stíhala. Ještě chvíli jsem hledala všechny informace, až jsem z toho začala lovit šaty ve skříni.

Tydle né, tydle taky né, ááh, ty by šly.. Nechci přehánět, ale nejmíň 20 minut jsem ladila šperky. Šaty jsou totiž do zlata a čirou, ale ÚPLNĚ ČIROU náhodou jsem nenašla doma ani jeden zlatý přívěsek, nebo náhrdelník na krk. Přitom jsme jich měly dost, kde jako teď jsou ? Po deseti minutách jsem našla v koupelně v jedné opuštěné krabičce jeden malý shrbený náhrdelníček.. Ale byl to ten pravý ! Todle byla třešínka na mém outfitu. (To nechci říkat, že jsem ještě začala plašit s kabelkou - má totiž stříbrný řetízek a to já přeci nechci :o) Dobře dořeknu to, řetízek jsem narvala dovnitř a kabelku pro jistotu do baťohu - na festivalu jsou k dispozici úschovny :o) ) Tak..sebrala jsem saky paky a vyrazila na metro. Samozřejmě mi jedno ujelo před nosem. Sedím na zastávce a čekám na další. Kouknu na hodiny - 20:20. Aha, za 10 minut mi jede bus. Na busu budu nejmíň za 20 minut a to ještě nepočítám čekání na to další metro :o) Dobře, věděla jsem na milion procent, že bus nestihnu, ale stejně jsem jela. Uklidňovala jsem se - třeba bude mít zrovna dvacet minut zpoždění :o) No, neměl samozřejmě. Ptala jsem se paní na informacích, jestli ještě něco jede, prý ne, tak jsem pro jistotu ještě volala na 1188, kde mi řekly to samé, prý jede až vlak někdy v půl 12. Tak to by jsme ale nechtěli žé.. :o) No nic, koupila jsem si pití a jela zpátky. V tom mi to došlo !

Když mě odpoledne vezl strejda z chaty, říkal něco o slavnostním uzavření. A tak si říkám, jestli to není náhodou to, na co se já jak blbec táhla teď :o) Možná ne, možná jo, kdo ví, každopádně kdyby jo, neumím si ani představit, co bych dělala, kdybych jak carevna vyšla na nádraží ve Varech a pak zjistila že se nic slavnostního nekoná :D Myslím, že bych to obrátila rovnou zpátky. Achjo, Sáro Sáro... :D Každopádně na to slavnostní uzavření se s radostí dostavím, a možná si i rezervuji lístek na autobus :o) Tedy pokud tam bude ještě Jude, jakože určitě ne :(

Což mě docela mrzí, že ho asi neuvidím, ale uklidňuje mě zítřejší koncert MUSE na Rock for People, na který se zítra potáhnu do Hradce Králové :o) Očekávám zítra své první upadnutí do kóómatu. MUSE jsou pro mě zkrátka The best, a já ještě teď nemůžu věřit tomu, že je zítra uvidím a uslyším na živo ! Kdyby nebylo půl jedenácté, asi bych si tu pořádně, jak správná hysterická fanynka, zapištěla ;D Tak doufám, že mi třeba neujede autobus O:-)