Pracovní nasazení !

Příjemný dech budete mít po rozžvýkání zrnka kávy nebo kmínu, radí Lunární kalendář na pondělí. Naštěstí je pátek a já tuhle specialitu zkoušet nemusím. Dneska mám jen omezit tučná jídla. Dobrá, možná mi raději podejte ten kmín.

O prázdninách trávím vždy tři týdny v práci, jako záskok za mámu. Nikdy se moc netěším, hlavně tedy kvůli vstávání. Má pracovní doba začíná v 7, což pro mě znamená vstávat nejpozději ve čtvrt na 7 a to je pro spáče, jako jsem já, příšerná povinnost. Ale už týden se mi daří dorazit vždy nejpozději do 7:35 hod. :o) Ono by se asi nic nestalo, i kdybych přišla v 8. To jenom, když je na firmě pan ředitel, to radši chodím včas :o)

Svůj pracovní den dělím na tři části - krize dopolední, krize odpolední a zbytek.

Krize dopolední začíná v 9:00 a končí v 11:30. To si jdu připravovat oběd a lítám k hrnci, aby mi neutekla rýže k sousedům. Od 12 do 12:30 obědvám. Musím jíst hodně pomalu a vychutnávat si každé sousto, abych jedla celou tu půlhodinu.

Krize odpolední přichází ve 13:30 (někdy dříve) a končí ve 14:50. Není zas tak dlouhá, ale krize je to pořádná. Po třetí už je to pohodička, to už se pomalu chystám na odchod v 15:30.

Proč jsou to krize. Je to hlavně tím, že nemám co na práci. V 9:30 přijde pošta, který je v posledních třech dnech zatraceně málo, tu sfouknu asi tak za čtvrt hoďky a konec. Co dál. V 10 přichází jeden z nadřízených, který má kancelář za mými zády. 95% času ze dne má otevřené dveře. Což mě rozčiluje (i když poslední dobou jsem si zvykla a už mi nevadí ani jeho rány do klávesnice, při kterých cinkají skleničky ve vitrínce a jemu běhá hrneček po stole. Někdo by mu mohl říct, že to není psací stroj). Proč že mě to rozčiluje. Já jak totiž v tý svý krizi nemám co dělat, tak vlastně nevydávám žádný zvuky a ruchy a já samozřejmě nechci vypadat jako někdo, kdo se fláká. A tak jednou za čas zašustím papírem, otevřu šuplík, zavřu skříňku, jen tak nadarmo fláknu razítko na prázdný papír, na to ho rovnou zkartuju, ťukám do klávesnice, jako kdybych zapisovala faktury.. no, je tam se mnou sranda :oD Ale když má ten pán zavřené dveře, nebo je na obědě, tak si "užívám" to, že se nemusím ani hnout. To mám pak jenom připraveno něco po ruce, abych, až vyjde z kanceláře, mohla dělat, že něco dělám. :o)

Ale věřte mi, fakt mě to nebaví. Já ráda pracuju. Ten pán mi často dává úkoly, ale tak primitivní, až je mi z toho smutno, že to mám tak rychle za sebou.

To když je tady pan ředitel, to je jiná. To furt něco žádá, 6x za den si nechá přinést kafe, návštěvy za ním chodí, jak kdyby rozdával oběd zadarmo a celkově, je to s ním takový napínavý !

Ale ten pán za mnou je hrozně v pohodě, vždycky mi vypráví nějaký historky a hrozně se tomu směje. Normálně to v mé krizi vítám, ale dnes se rozpovídal zrovna když jsem si přinesla na stůl oběd. To se moc netrefil. Jediná chvilka, na kterou se v práci těším - no a ještě na odchod - už se blíží :o)
Ano, uhodli jste, tento článek píšu ve své odpolední krizi - na papír, aby to vypadalo hodně úředně :o)

A co je nejhorší na celém tom světě ? Že hned naproti oknu je balkón, kde jsem zatím zaregistrovala pána, paní a dítě. Vůbec nechápu, co dělají celé dny doma (!!), ale dost často na ten balkon lezou - hlavně chlápek na cigárko - první dává v 8:15 spolu s kafíčkem, kouká jestli pracuju - to mi samozřejmě dost vadí. Jsem tu jak zvířátko za výlohou. Jasný, když mám fofr, ať se kouknou, jak makám, ale nemám ráda, když koukají v mých krizích :o/ To pak odcházím do kuchyňky k oknu, vystrčím hlavu na sluníčko, když nějaké svítí, zavřu oči a .. rozjímám (rozjímám rozumějte Přemýšlím nad tím, co budu dělat, že dělám).. :o)

Tak pěkný víkend ! :o)

ROCK FOR PEOPLE, který ani po čtyřech dnech ještě neodešel

Nejlepší začátek prázdnin, který jsem si mohla přát. Vlastně snad ani v životě sem si nemohla přát nic lepšího .. :oD

Na letošní rokáč jsem jela hlavně kvůli SUM 41. Po dlouhém hloubání a doumání jsem totiž zjistila, že to je moje nej nej kapela. Ale protože jsem usoudila, že na festivalu jich bude víc takových, co by stály za hřích (asi 2 :oD, ale různě poskládaný), rozhodla jsem se jet na celej. Na celý čtyři dny.

S kámoškou Katkou a kámošem Tomášem, který nás vezl, jsme vyrazili v sobotu ve čtyři. Cestou jsme se stavili v Lidlu pro rum a kolu. A jedno víno na dnešní večer. :oD Mě začalo hrabat už v autě. To bylo hlavně tím, že jsem se fakt nemohla dočkat! Ale cesta utekla rychle a krásně a my dorazili na parkoviště.

Jsme na místě. Po té, co jsem dostala svůj VIP lístek, jsme se chtěli ubytovat ve stanovém městečku, ale fronta na něj měla asi tak kilometr. Tak jsme nechali věci v autě a šli si prohlídnout areál festivalu. Abych pravdu řekla, vůbec nevím, co jsme tam dělali. Každopádně po chvíli šel Tomáš natáčet nějaký koncert, tak jsme se s Katkou vydaly stát frontu na stan. Vzali jsme si víno a fronta celkem rychle utekla. Za chvíli už se objevil Tomáš a my stavěli stan. Teda, já jenom přičumovala, protože jsem ho nikdy nestavěla a hlavně už jsem měla nějakou tu deci, tak jsem se spíš jenom smála. Katka nemohla moc pít, protože si měla brát v 11 večer poslední prášek antibiotik. Ale abych si zase moc nekřivdila, přivazovala jsem tyčky. (!!) :oD

Co si pamatuju dál, je jenom pití vína u stanu. Ve zbytku mám nehorázný okno, ale z ranního vyprávění Katky, se mnou musela být asi pěkná sranda. ( Už víííím, pařili jsme na Žlutýho psa !!!)

Nedělní ráno jsme neuvěřitelně prosmály. Každé slovo nám přišlo vtipné. Až jsme nakazily naše německý sousedy, kteří začali napodobovat moje zvuky – musím říct, že někdy ze mě vylezou fakt skřeky. Nebo taky vřískoty, když vidím nějaký opravdu velký hmyz.

Kolem desátý jsem si smíchala rum s colou a Katka si otevřela víno. Chvíli jsme popíjely, a když se nám zdálo, že jsme tak akorát, vyrazily jsme pařit.

První koncert, co si pamatuju, byla Debbi. Do chmurného počasí to pravé sluníčko na stage. Po té jsme přešly na trochu hardcorové Title Fight, kteří mě totálně odrovnali. Nemohla jsem z nich odejít, a úplně v klidu jsem si nechala ujít Sto Zvířat, na který jsem chtěla nakouknout. No, prej to byla pěkná nuda. :oD

Následovala pauzička, tak jsme si šli s Katkou udělat „tetování“, mezi tím samozřejmě padlo móóc víneček, a pak jsme utíkali na UDG. Už jsme teda bohužel nebyly sami, seznámily jsme se s nějakýma dvouma klukama. Byly teda v pohodě, ale já se nechtěla seznamovat, ale pařit žejo !

Na UDG jsem se najednou dostala do nějakýho kotle mezi pankáče. Házela jsem tam s nima strašný pogo. :oD Co mě ale udivilo, bylo, jak byli strašně ohleduplný. Furt jsme do sebe strašně vráželi, ale oni se pokaždé ptali, jestli jsem v pohodě. Když jsem mírně letěla k zemi, tak mě zvedali. To vypadám tak křehce ? :oD Ó bože, víc takových fajnových kluků.

Samozřejmě bych to nebyla já abych se do jednoho z nich nezamilovala :oD Kluk z mých snů, a najednou stojí přede mnou.. No zkuste odolat :oD Naštěstí jsme se s tou partou viděli i druhý den, a dokonce i ten poslední. To už ale můj „pankáč“ byl někde zabitej a já kalila s těma dalšíma :/ Ale bylo to fakt nejlepší !

No, abych se vrátila ke stejdžím. UDG tedy strašnej odvaz, potom něco málo z Tomáše Kluse, po té naše Stanová stage a dopití ranního ruma.

SUM 41 ! Hrnu se dopředu jak nejlíp umím !! Tomáš, jako mé ochranné křídlo mě doprovází dopředu.  Chtěla jsem si je samozřejmě fotit, ale za chvíli mi Tomáš mobil zabavil, protože asi věděl, že budu zase jančit jak na ródeu, a že mobil by jistě nepřežil (už na UDG se mi rozlítal v bahně). Byla jsem na něj silně naštvaná, ale za chvíli to opadlo. Deryck vstupuje na podium! Málem jsem omdlela. Rozjeli to peckou Reason to believe a já se při zpěvu rozbrečela, jak kdyby mi umřel králíček. Nějaká holka přede mnou se na mě tak lítostivě usmívala, když se otáčela. Proč se otáčela?? Dopředu koukej!! :oD Každopádně užila jsem si to, jak nejvíc jsem mohla, skákala jsem do davu před sebou a klouzala po bahně. Koncert jak má být. Díky SUM 41, byli jste nejlepšííí ! A pecka nakonec, Still Waiting, nikdy nezapomenu :o))

Co si pak pamatuju, hledala jsem „svého pankáče“ a jeho tlupu, ale nenašla jsem. Byla jsem docela zklamaná (měli jsme se sejít v kotli na SUM 41) a tak jsem se šla s takovou nijakou náladou podívat na Paramore, co že na tom všichni vidí. Nic moc jsem na tom teda neviděla, tak jsem zase šla. Poslední co jsme viděli (myslím), byli Nightwork. Mám sice ráda ty věci, na které se dá dělat fakt bordel, ale co, tohle byla sranda. Těšila jsem se hlavně na Tepláková souprava, kule dej si doprava ! A to jsem si užila mega !! :o))

Pondělí začalo nejlíp. Měla jsem motýli v břiše, když jsem si vzpomněla na pankáče. Opět jsme si hodily rumík, tentokráte se Shockem (kolu jsem si zapomněla v Tomášově autě, který ráno odjel) a chtěla jsem co nejdříve vyrazit „do ulic“! No, den měl asi tak stejné dění jako ten minulý, takže opět naprostá bomba, největší rozjetá nálada. Akorát Katka se mi vždycky někam ztratila s tím svým. No co, budu si hledat svoje! A tak hledám, hledám, nenacházím, a ejhle ! Pankáč. Ooo s přítelkyní. Pěkné. Díky. Díky za zkažený zbytek dne a za to, že si neužiju Wohnouty, protože se musím jít někam daleko opít. Ale co, užila jsem si to i tak. From Our Hands, Zoči Voči, My chemical Romance, Asian Dub Foundation. To bylo na programu. Nic jsem neviděla celý, ale vím, že šou to byla bezvadná. Pár kámošů se našlo i tenhle den, ale včerejšek nic nenahradí.

V úterý jsem poznala kapelu Jimmy Eat World, Vypsanou Fixu (moc jsem je neznala, fakt), Charlie Straight a Digitalism.

Digitalism hrála jako poslední kapela vůbec a musím říct, že celej Rokáč se najednou proměnil na Czechtek. Né dobře, tak drsný to nebylo, ale najednou všichni trsali jak někde na diskotéce (včetně mě samozřejmě) a to se na rokáči jen tak nevidí (i když se to dalo vidět na Pendulum, chvíli předtím :oD). Bylo to drsný, ale maximálně jsme si to užili! Hlavně jsem byla s těma lidma, ke kterým patřil pankáč, a který jsem celý večer hledala, abych si na ně vzala nějaký kontakt. Hledala jsem je od 6. Od 6 do půlnoci, málem jsem vybouchla!! :oD Ale všechno dobře dopadlo, poslední večer jsem šla spát ve 4 ráno a v půl 9 už jsem byla čilá zabalit stan a vyrazit!

Po třech dnech se mi udělalo konečně dobře (kocoviny nemívám, umím se před spaním dostatečně napít vody, ale poslední večer jsme toho móóc smíchali, tak mi to v břichu nedělalo moc dobře). Teď už konečně můžu zase jíst, a snad i pít :oD Naše jídlo na čtyři dny bylo – chleba s paštikou. Mňamky mňam, ať žije Rock for People :o)))

(ještě musím pochválit kapelu Rattle Bucket, která hrála před vchodem RfP, výborná!! :o) )