Staroměstská LOVEPARADE

aneb Díky bohu, že žiju. :o)

Letos jsem se, jako vůbec poprvé, vydala na Rozsvěcení vánočního stromku na Staromáku. Bylo to vlastně díky mámě, která se mě zeptala, jestli tam nechci vzít svýho šestiletýho bratra. Martin se jmenuje. A tak sme se tam s Martínkem vydali.
Značně jsme nestíhali, ale co, nějaká ta malá rezerva tam pořád byla. 

Vystupovali jsme na Můstku, kde mě vážně dostala jedna ženská, která přijela asi nevim odkaď. Vagón plný, otevřeli se dveře a lidi začali vystupovat. Vystoupili tak tři, když v tom se ta žena začala rvát dovnitř, za ruku táhla nějaký dítě a vůbec jí nevadilo, že se všichni snaží vystoupit. To jsem se jenom zastavila a zírala na ní, protože tohle bylo fakt k neuvěření. Všichni jí začali nadávat a tak jsem se samozřejmě s nějakou tou připomínkou taky přidala. Neuvěřitelné.

No nic, máme deset minut na to, aby jsme doběhli na Staromák. A tak jsme samozřejmě běželi. Teda snažili se, mířilo tam hodně lidí. Bylo to jak ve filmu, fakt moc krásný, jak všichni popobíhali, aby stihli to rozsvícení, někteří se jenom tak lehce posouvali. A asi věděli proč. Za chvíli jsme doběhli. Fronta. Fronta v nějaký menší uličce, co vede do Železný ulice. Tam jsme strávili tak 5-10 minut. Konečně jsme se dostali do Železný. Teď jsme se mohli rozhodnout, jestli to vzdáme nebo ne. Nevzdali samozřejmě, začali jsme se hodně pomalinku sunout dopředu. Už jsme ušli nějaký ten metřík, když se to zastavilo a nic se nedělo. Jednou za čas prošel někdo v protisměru, a jednou za hodně dlouhou dobu jsme se posunuli tak o dva kroky dopředu. Samozřejmě jsem byla furt v klidu, takovéhle zvláštní situace se snažím si užívat. Martínek byl kupodivu také v klidu. Atmosféra, i když se zdála být hustá, byla docela v pohodě. Nějací kluci tam začali vyzpěvovat různé fotbalové hymny, nebo alespoň melodie :-D, což dost zjemnilo situaci, akorát sem čekala, kdy mi na hlavu  přilítne nějaká zápalná lahev :-D Celkově tam padaly docela vtipné hlášky, což mi pak i Martínek říkal. Prej: Kluci tam říkali dobrý vtipy :-D 

No, najednou zmatek, někdo vepředu zavelel, aby se všichni posunuli dozadu. Začali se tam všichni tlačit a my, ty vzadějc, jsme se na sebe jenom klátili. My chceme ale dopředuuuuuu. Nějaká hysterická žena tam začala řvát, že je tam kočárek a že dozadu nemůže. Trošku jí zklidnili přiopilí mladíci, kteří tam drželi pozitivní náladu. Najednou se ulice rozdělila jakoby na dva pruhy a ten jeden pruh celej odcházel z náměstí. Po téhle vlně lidí se to konečně uvolnilo a my se posunuli o hóóódně velký kus dopředu. Začalo svítat na lepší zítřek :o) Jenže ouha, začalo to nejhorší.

Přišla ta největší tlačenice, kdy sem myslela že umřu. Měla jsem totiž celou tu dobu (už nejmíň 40 minut) v náručí Martínka, který už taky není nejlehčí. Jinak bych to přežila asi v pohodě, ale takhle. V jednu chvíli se tam totiž totálně nedalo hnout a mě Martínek padal. I když v podstatě neměl jak spadnout, byli jsme na sebe tak namáčklý, že jsem ho, dá se říct, ani nedržela, držel ho dav kolem mně. Ale totálně mě z něj bolely záda a ruce a za krkem. V tu chvíli jsem si řekla: To už nevydržím. Začala jsem se docela bát, že propadnu nějaký panice, protože jsem věděla, že nemůžu dozadu, nemůžu dopředu, nemůžu doleva, doprava, nemůžu nikam, nemůžu položit Martínka, protože už bych ho nedokázala zvednout. Vzpomněla jsem si právě na tu letní tragédii na Loveparade v Německu. Naštěstí my jsme byli na vzduchu. V tu chvíli jsem chtěla zavřít oči a probudit se úplně jinde. Už jsem si představovala jak zvedám Martínka nad hlavu a posílám ho po davu dopředu :-D Najednou se naštěstí začal dav rozvírat, cestu si razili policajti a za pár minut už se to zas začalo posouvat. Do deseti minut jsme byli na náměstí. Taková úleva. Připadala sem si, jak když nás bůhví odkaď někdo nezachránil a všichni očekávají náš příchod. :-D

Na náměstí už to nebylo zas tak hrozný, aspoň už jsem nemusela tahat Martínka. Vystáli jsme si tak čtvrthodinovou frontu na párek v rohlíku, porozhlídli se po stáncích, vyfotili si stromeček a jeli zase domů, protože nám byla zima. Jó, to nebylo teplíčko, jako v davu :o)